O mně

O mně bych Vám mohla povídat celé hodiny a hodiny, ale pochybuji, že by to někoho zajímalo. Raději Vám povím příběh o tom, co mně přivedlo k šití, tvorbě autorských hraček a hlavně dětských přikrývek s obrázky, které si sama navrhuji.

Pro dnešní děti je to takřka již nemyslitelné, ale já chtěla mít vlastní pokojíček! Námořnický, jedinečný, místo pro snění. Co na tom, že jsem moře spatřila poprvé až ve dvaceti letech! Zima, anglické pobřeží, voda jak led. Přesto to byl pro mě sen snů – modrobílé pruhy, lodě, racci, majáky, vůně slané vody… Ale kdybych tu „rybářskou“ cimru jako dítě dostala, možná by se mi touha vytvářet prostor kolem sebe útulnější a dělat věci k obrazu svému vyhnula obloukem.

Další vzpomínka na dětství a spouštěč mých vrávoravých tvůrčích pokusů byl babiččin starý šlapací šicí stroj. Nesmělo se na něj moc sahat, ale po dlouhém přemlouvání si babička nechala říct a ukázala mi, jak ten zázrak funguje. Dodnes si pamatuji tu podivnou melodii, která doprovázela šití. Z té doby mi v hlavě utkvěl v paměti ještě jeden zvuk. Bylo to stříhání plátna. Měli jsme takové dlouhé kovové nůžky a vždy, když zajely do látky, naskočila mi husí kůže. To vzrušení mě doprovází dodnes. A nejen při stříhání. Vidina nových věcí mě pohání dál a já si někdy připadám jako ten starý šlapací stroj, který musí klopýtat za svým nesplněným přáním dělat svět krásnější.

A to je o mně zhruba všechno.

Nebudu Vám lhát, že jsem na trhu dlouho a že jsem prověřená značka. Svůj čas jsem zatím věnovala svým synům. A na trh chodím leda s kůží. Ale raději mám látky a barvy. A šití. A ještě raději rozzářený obličej, když se někomu moje unikátní výrobky líbí. Protože je dělám s nadšením a láskou jako bych je dělala pro své děti. Mimochodem ten obrázek s „mámou u stroje“ kreslil můj František. Takhle vypadám při práci, ale raději se podívejte na Marini!

Já